Ruská a ukrajinská emigrace v ČSR

Z historie domů číslo 27—29 v Rooseveltově ulici v Praze-Bubenči

Počátkem dvacátých let, v rámci tzv. Ruské akce, přišlo do Československa několik set ruských a ukrajinských demokratických vysokoškolských pedagogů a vědeckých pracovníků, aby se podíleli na vzdělávání tehdy k nám pozvaných poříjnových emigrantů z Ruska, bývalých příslušníků Dobrovolnické (Ruské) armády, složené převážně z mladé ruské a ukrajinské inteligence, z posluchačů předrevolučních ruských vojenských i občanských vysokých škol...

Řada těchto pedagogů a vědců se stala docenty a profesory čs. vysokého školství nebo získala aprobaci pro působení na zdejších školách a výrazně se prosadila ve výzkumné základně naší meziválečné vědy.

V polovině 20. let, když se tito emigranti v rámci integrace do české společnosti začali sdružovat do stavebních a bytových družstev, vzniklo i Obecně prospěšné česko-ruské profesorské stavební a bytové družstvo, které v letech 1924–1925 vybudovalo v Praze-Bubenči rozsáhlý obytný dvojdům v tehdejší Bučkově – dnes Rooseveltově – ulici. Tzv. „profesorské domy“ se v meziválečné Praze těšily velké vážnosti...

Když v roce 1945 sovětská komanda zahájila pronásledování ruských a ukrajinských antibolševických emigrantů v ČSR, byla většina mužů z těchto domů odvlečena do koncentračních táborů v Sovětském svazu. Po otevřeném nástupu komunistické moci u nás byly pak jejich rodiny a ostatní zbylí původní družstevníci podrobeni prověrkám před akčním výborem českých komunistů a násilně vystěhováváni „politickoe exekucí“. Počátkem 50. let bylo družstvo administrativně převedeno do LBD v Praze.

Zachovala se pouze motlitebna pravoslavné církve v bývalé sborovně jednoho z domů. 25. 4. 1995 byl péčí Výboru Oni byli první za podpory Ministerstva kultury ČR na soudomí odhalen komplex pamětních desek, připomínající původní obyvatele a jejich tragické osudy. Současní obyvatelé se však přesto stále snaží poslední památku na původní majitele domu likvidovat a modlitebnu vystěhovat.